Jezero Most zimovištěm ptáků

Nepřetržité skřehotání slyšíte už z dálky. Jeho původ poznáte, když přijdete na břeh a rozhlédnete se po hladině. Je naprosto posetá plujícími ptáky. Ať se podíváte kamkoliv, všude plavou. Kdysi se tu rozprostíralo město s gotickými památkami, které muselo ustoupit hnědouhelnému lomu. I jeho éra už skončila, a tak tu vzniklo jezero, které se stalo jedním z nejvýznamnějších zimovišť vodních ptáků v Česku.

„Čtyři pět druhů racků, několik tisíc lysek, stovky zástupců různých druhů kachen, volavky, sem tam bukač,“ které druhy můžeme na Mosteckém jezeře obdivovat, vyjmenovává ornitolog a kurátor zoologické sbírky z Oblastního muzea a galerie v Mostě inženýr Jaroslav Bažant. On sám na něm nejraději pozoruje severské kachny, které na jezero přilétají zimovat v počtu jen několika exemplářů.

„Jezero patří mezi pět nejdůležitějších zimovišť vodních ptáků v republice. Už více než deset let tam chodím s kolegy z ornitoklubu se účastnit mezinárodního sčítání vodních ptáků. Akce probíhá vždycky v lednu a je naprosto běžné, že tam napočítáme přes deset tisíc ptáků a pětadvacet ptačích druhů,“ podtrhuje ornitolog význam lokality. Letos s kolegy napočítal přes devět tisíc jedinců a dvacet dva druhů.

Místo města lom…

Jezero Most je jednou z nejrozsáhlejších vodních rekultivací u nás. Ještě na konci devadesátých let bychom na jeho místě viděli hlubokou jámu a do jejích stěn zahryznutá rypadla. Bez nadsázky lze zdejší bývalý lom označit za jeden z nejznámějších v Česku, a to díky jeho příběhu.

O kostelu, který musel být po kolejích o necelý kilometr přesunut, aby unikl zkáze, slyšel kdekdo. Dodnes je se svými dvanácti tisíci tunami zapsán v Guinnesově knize rekordů jako nejtěžší předmět přepravovaný po kolejích. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie je jen jednou z mála památek na středověké královské město Most, kterému se stalo osudným zjištění, že stojí nad mohutnými zásobami hnědého uhlí. V roce 1971 tu těžaři otevřeli lom Most, který posléze spojili s už dříve otevřeným lomem Ležáky, čímž vznikl velký povrchový lom Most-Ležáky.

„Lom Most těžil až na úpatí hradu Hněvína a lom Ležáky sahal severně od města Most až k dnešní růžodolské výsypce,“ uvádí nás do situace inženýr Josef Švec, vedoucí střediska Kohinoor, odštěpného závodu Příbram státního podniku DIAMO. Právě toto středisko dnes zodpovídá za rekultivaci jezera.

Těžba skončila v roce 1999, ale první rekultivační práce tu začaly už v 70. letech, tedy krátce po otevření lomu. „Rekultivace jsou běžným procesem v rámci života lomu. Jak postupují výsypky, ať už vnitřní, nebo vnější, je potřeba je co nejdříve zrekultivovat. Jednak proto, abychom na výsypce udrželi vodní režim, zajistili stabilní svahy, tak proto, abychom tam v konečné fázi dostali zeleň,“ pokračuje Josef Švec.

…místo lomu jezero

Jezero začali rekultivátoři napouštět v říjnu 2008, čímž otevřeli novou kapitolu v dějinách zdejší krajiny. Přesto se v ní podle Josefa Švece zrcadlí odkaz minulosti: „Je snaha, aby se krajina navrátila k historické podobě. Jak už název města Most napovídá, vždycky tu byla krajina vodní, bažinatá. Lokalita se nachází ve srážkovém stínu Krušných hor, proto tu vodní plochy vždycky byly potřeba. Hydrická rekultivace je navíc jednou z těch levnějších variant. Kdybychom ji chtěli zasypat, museli bychom znovu přetěžit i již zrekultivované výsypky, což by bylo mařením finančních prostředků.“

Jezero vzniklo zaplavením zbytkové jámy lomu Most-Ležáky. Nejdříve bylo potřeba budoucí dno utěsnit. Díky jílovitému podloží rekultivátoři nemuseli těsnit celou jeho plochu, ale jen ta místa, kterými by se voda mohla dostat do starých uhelných slojí. „Těsnilo se minerálním těsněním, jíly ze severozápadních svahů lomu. Dovážely se velkými nákladními auty, dampry, na dno lomu, kde se potom hutnily v několika vrstvách,“ popisuje Josef Švec. Následovalo protiabrazní opatření po celém obvodu břehové linie. V praxi to znamenalo nasypání hrubého kameniva či instalaci vlnových rozrážečů. To proto, aby voda břehy nevymlela.

Kde vzít vodu?

Objevil se ale zásadní problém – odkud do budoucího jezera přivést vodu? Nejblíž je řeka Bílina, jenže ta nesplňovala přísné požadavky, které rekultivátoři na kvalitu vody kladli. Museli tedy vybudovat několikakilometrový přivaděč vody z řeky Ohře, která na tom byla podstatně lépe.

Požadované úrovně, tedy 199 metrů nad mořem, hladina dosáhla po šesti letech, v září 2014. Vznikla tak vodní plocha, která zabírá přes tři sta hektarů, což je více než Máchovo jezero. Kdybychom ho obešli kolem dokola, ujdeme bezmála devět kilometrů. Jeho maximální hloubka přesahuje sedmdesát metrů a je v něm přes sedmdesát milionů metrů krychlových vody. Pokud si vezmeme, že člověk denně vypije asi dva litry tekutin, tak celé České republice by vypití takového objemu trvalo přibližně deset let…

Důležitou vlastností jezera je, že voda do něj sice přiteče, ale žádným vodním tokem už z něj neodteče. Takže co špatného se do jezera dostane, to v něm také zůstane. Proto návštěvníci nesmí přijet autem až na břehovou linii, na jezero nesmí motorové čluny a také je tu zakázaný rybolov. Rybí obsádka, složená hlavně z dravých druhů, má pro udržování výborné kvality vody nenahraditelný význam. I díky nim se jezero může pyšnit mimořádnou průzračností.

Kvalitu vody pravidelně sledují jak pracovníci DIAMO, tak Krajské hygienické stanice. Za čtyři roky, co je jezero přístupné veřejnosti, se nestalo, že by se objevil jakýkoliv problém. A tak není divu, že za vodními radovánkami i sporty sem chodí lidé z blízkého i dalekého okolí. Průzračnou vodu oceňují i potápěči.

Voda ochlazuje mikroklima

V létě je v okolí jezera příjemně nejen díky koupání a stánkům s občerstvením, ale také díky zdejšímu mikroklimatu. Obrovská vodní hladina ho totiž ochlazuje. V době klimatických změn a sucha je to více než dobrá zpráva.

Jenže každá mince má dvě strany – a ani v tomto případě nechybí strana odvrácená. Jezero sice nemá odtok, zato se silně vypařuje. Voda z Ohře tak do jezera přitéká, a to zejména v létě. Státní podnik DIAMO ale za ni musí platit, a ne zrovna málo. Správci jezera tak přišli s myšlenkou, že by do jezera mohla proudit upravená důlní voda z nedalekého bývalého uhelného dolu Kohinoor. Ta se tak jako tak musí čerpat, může tedy být ještě užitečná.

Proto u dolu nedávno vznikla biotechnologická čistírna důlních vod, která využívá princip kořenového čištění. Důlní vodu vyčistí výborně. Stala se tak výrazně levnější alternativou k vodě z Ohře. Jestli ji ale dokáže nahradit zcela, ukáže teprve čas.

Co dál?

Rekultivace okolí jezera pokračovaly i po jeho zpřístupnění veřejnosti. Od konce loňského roku ale mají pracovníci DIAMO splněno. Přiblížil se tedy konec jejich působení na jezeře a v jeho okolí. Novým vlastníkem se pravděpodobně stane město Most, které už ostatně má s oblastí smělé plány. Na místě dávného, historického města tak možná vyroste moderní čtvrt nabízející život pro 21. století…

 Co vodní ptáky na jezero láká a co Josef Švec vzkazuje novému vlastníkovi? Poslechněte si zvukovou verzi článku.