Středisko Východočeské uhelné doly, Trutnov

Středisko VUD (Východočeské uhelné doly) Trutnov je zařazeno pod odštěpný závod PKÚ státního podniku DIAMO. Kromě zaměstnanců pracujících v sídle VUD jsou další zaměstnanci na pracovišti čističky důlních vod a na Závodní báňské stanici Odolov, která je nedílnou součástí střediska.

Jako nástupnická organizace předchozích kamenouhelných těžařů ve východočeském regionu zajišťuje práce v oblasti zahlazování následků hornické činnosti v bývalých revírech VUD. Především se jedná o kontrolu a postupnou likvidaci nezajištěných hlavních důlních děl ústících na povrch v okresech Trutnov a Náchod, jakož i péči (čištění a monitoring) vytékajících důlních vod. Kontrolu a sanační práce převážně zajišťují pracovníci Závodní báňské záchranné služby v Odolově. Pokračují některé prodeje a převody pozemků a staveb v 10 katastrálních územích v okrese Trutnov.

Celé území působnosti bývalých VUD se dělí na Svatoňovický, Radvanický a Žacléřský revír. V revíru jsou písemně doložené objevy uhlí z přelomu 16. a 17. století, přičemž jen na Svatoňovicku bylo vytěženo téměř 22,3 mil. tun uhlí. Těžba v Radvanickém revíru je mladšího data s počátkem těžby kolem roku 1840. Za celé období těžby bylo vytěženo 13 mil. tun černého energetického uhlí.

V Žacléřském revíru se objevují první významní těžaři počátkem 19. století. Za více než 400 let těžby bylo v žacléřském revíru vytěženo téměř 27 mil. tun černého energetického uhlí. Základní dobývací metodou ve všech revírech bylo směrné stěnování na řízený zával.

Největší a technicky i finančně nejnáročnější akcí při zahlazování následků hornické činnosti v oblastech spravovaných VUD byla sanace a rekultivace hořícího odvalu Dolu Kateřina v Radvanicích. Práce probíhaly v letech 1995–2006, jednalo se o uhašení hořícího odvalu postupným rozebíráním a ukládáním do systému těsných kazet, protierozní zajištění a biologickou rekultivaci s následnou údržbou včetně čištění použitých důlních vod na hašení a sanaci. Zrekultivovaný odval byl v roce 2020 předán obci Radvanice, která ho dle svého územního plánu využije pro podporu turistického ruchu a rozšíření nabídky sportovních a rekreačních aktivit v místě.

Poměrně rozsáhlou agendu představuje dořešení vodního hospodářství v jednotlivých lokalitách. Po skončení sanace hořícího odvalu na Dole Kateřina I byl provoz čistírny důlních vod zastaven a důlní voda samovolně vytéká do recipientu. V jednom z největších dolů v regionu s názvem Zdeněk Nejedlý bylo v roce 1991 přerušeno čerpání důlních vod. Po zatopení podzemí dolu a nastoupání vody došlo v roce 1995 k samovolnému přetoku vod odvodňovací štolou do povrchové vodoteče. Okrově zbarvená, železitá voda s extrémním chemickým složením odtékala z odkaliště dál do povodí. Pro eliminaci tohoto jevu byla vybudována úpravna v blízkosti dědičné štoly Ida, úprava vytékajících důlních vod včetně pravidelného pročišťování průtočného profilu štoly báňskými záchranáři probíhá na středisku VUD dodnes.

V rámci střediska existuje ještě řada nedokončených sanací opuštěných areálů, popřípadě likvidací zbytkových objektů, které souvisí s ukončením hornické činnosti ve východočeském regionu. Dále je také nutno za pomoci ZBZS Odolov zabezpečovat kontrolu a zajištění štoly Ida, řešit i nově vznikající obvyklé problémy spojené s bývalou hornickou činností (nové propady, výrony důlních vod, kontroly odvalů apod.).